THE CURE - Songs Of A Lost World
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Floridští INTO THE MOAT nám před nedávnou dobou naservírovali svoji prvotinu „The Design“, na které se projevil značný potenciál těchto hochů. Skupina se zdá být velkým příslibem do budoucna a díky jejich propracovanému přístupu k „hrubé“ hudbě z nich může vyrůst slušný dravec. Moje otázky proto putovaly do Států, aby mi z právě probíhajícího amerického turné odpověděl zjevně vysmátý bubeník Matt Gossman.
Ahoj, na úvod přijměte pozdrav z Evropy. Jste poměrně mladá skupina (jak věkem tak délkou působení), nebudu tedy určitě sám, kdo se s vámi seznámí až díky vašemu debutu „The Design“. A tak tě jako první požádám, aby ses krátce představil.
Jsem Matt, hraju na bicí v technické metalové kapele s názvem INTO THE MOAT, která patří k Metal Blade Records. Právě nám vyšla naše první velká deska „The Design“ a zdá se, že to lidi baví.
Florida má v metalové historii nezastupitelné místo, ve vaší hudbě slyším vlivy tamější deathové scény, ale i hardcoru a také třeba kanadských technických extrémistů GORGUTS. Co říkáte na tento názor? Máte nějakou hudební oblast nebo skupinu od které si berete inspiraci? Všiml jsem si, že vás někteří přirovnávají k DILLINGER ESCAPE PLAN.
Jasně že jsou tu vlivy death metalu. Mám hodně rád skupiny jako DEEDS OF FLESH, ORIGIN a HATE ETERNAL. Srovnávání s DILLINGER tu asi bude vždycky, s tím se musíme smířit. I když si myslím, že hlavně na našich nových albech, jdou obě skupiny ještě více svými vlastními cestami.
Přestože za sebou nemáte výraznou hudební minulost, vaše debutní deska působí dost vyzrálým dojmem. Předtím jste však nahráli ještě EP. Hráli jste už na něm to co slyšíme z „The Design“, nebo byly vaše začátky stylově jiné?
Očividně byly, myslím že naše nová nahrávka je mnohem lepší, ale EP už bylo stylově podobné. Dema, která jsem dělal ještě před tímto EP, však byla trochu odlišná. Nebylo to tak složité a znělo to jako nehorázná vykrádačka CANDIRIA, haha.
Nehrajete úplně jednoduchou hudbu, nabízí se tedy otázka na vaše hudební vzdělání, máte nějaké školy, kurzy a podobně? Nebo to je jen věc talentu a cvičení?
Já osobně chodil před pár lety na lekce, ale nejvíce z metalového stylu hraní jsem se naučil sám, protože málo učitelů na bicí se zabývá zrovna tímhle stylem. Každý z nás absolvoval poměrně dost lekcí kromě našeho kytaristy Roba, který se vždy učil sám.
„The Design“ se vám podařilo vydat u Metal Blade, to se dá považovat za slušný úspěch, jak jste se k tomuto vydavateli dostali a co bylo hlavním důvodem jejich zájmu o vás?
Poslali jsme Metal Blade naše EP a u nich zahořela jiskřička zájmu, ale nic z toho ještě nevzešlo. V té samé době se nám podařilo spřátelit s Trevorem z BLACK DAHLIA MURDER, který byl náš kamarád a fanoušek. Nakonec on kontaktoval label a doporučil jim dát nám nabídku a oni to posléze udělali. Předpokládám, že hledali skupinu, která by byla zcela odlišná od všeho co doposud vydali a my měli štěstí, že jsme se stali testovacím subjektem, haha.
Jak jsi spokojeni se zvukem, produkcí a celkovým vyzněním vašeho debutu? Změnili byste něco nebo to dopadlo podle vašich představ? A co ohlasy fanoušků, jak přijali vaši desku?
Miluju ten zvuk na albu. Vlastně jsme používali minimum úprav nahrávky ve snaze nechat vše znít hodně surově a skutečně, na rozdíl od většiny metalových desek, které v poslední době chodí ven s tak uhlazeným a nereálným zvukem. To znamená, že některé části naší nahrávky nejsou dokonalé, ale já si myslím že je tenhle zvuk lepší, takže předpokládám, že jedinou věc jsme mohli udělat odlišně a to zvuk kompletně perfektní a umělý, ale takový jsme nechtěli. Zdá se, že fanouškům i recenzentům se album hodně líbí.
Trochu odbočím otázkou na současnou floridskou metalovou scénu. Na Floridě se jistě najdou, stejně jako na jiných místech, různě stylově zaměřené skupiny, přesto si Floridu většina lidí u nás spojuje hlavně s death metalem. Jaké styly jsou u vás v současné době nejoblíbenější, co se hraje v klubech a mohli byste jmenovat nějaké skupiny, které jsou hodně oblíbené? Kromě vás samozřejmě:-).
Skupiny jako CANNIBAL CORPSE a MORBID ANGEL vyšly z Floridy do světa před spoustou let. Vlastně už se nic podobného neděje. My jsme pravděpodobně v posledních deseti letech jediná taková metalová skupina pocházející z jižní Floridy. Právě před několika dny jsme tady odehráli vystoupení k vydání našeho CD a bylo tam ohromné množství fanoušků, tak se zdá, že se to možná vrátí. Tady dole lidi dost šílí po hardcorových vlivech emo skupin jako UNDEROATH, a mosh skupinách jako NORMA JEAN.
To co mě upoutalo na vašich internetových stránkách je válečný motiv, má to pro vás nějaký hlubší význam? Zabýváte se tématikou války i ve vašich textech?
Ta válečná image, co tam máme, není ve skutečnosti žádný druh politického sdělení. Vybíráme si válku jako náš hlavní námět většinou kvůli skutečnosti, že právě zde najdeme hodně zajímavého, ale já osobně nesouhlasím s válkou obecně, a obzvláště s tou jednou co pokračuje i nyní. Jen si myslím, že válka je jedna z těch nevyhnutelných věcí co tu bude vždy, ať se děje, co se děje.
Podle fotek na internetu se zdá, že nemáte žádnou image. Tahle stránka prezentace vás nezajímá nebo je to úmyslné? Ono to může působit i tak, že vaše image je právě to, že se tváříte jako že image nemáte.
Někdo může říkat, že naše image je nedostatečná, ale pravdou je, že módní trendy a image jsou pravděpodobně tou poslední věcí, o kterou my se staráme. Nesnáším ty lidi, kteří poslouchají nebo neposlouchají skupinu jen proto, že určitým způsobem vypadá nebo jedná. Věřím, že když skupiny zůstanou pravdivé sami k sobě budou mít nakonec mnohem větší možnost dosáhnout úspěchu.
V jednom starším interwiev jsi se nelichotivě vyjádřil o Kelly Osbourne. Nemohu to přejít a musím se na to zeptat, protože jsem přesně nepochopil o jakou záležitost šlo. Dostavila se na tvé výroky nějaká reakce?
Myslíš nějaká reakce od ní? Byl bych velmi překvapený, pokud by Kelly Osbourne vůbec tušila kdo jsem. To co jsem o ní řekl nebylo míněno ošklivě, já jen říkal, že není až tak nehezká jak se z ní jiní lidé snaží udělat, haha. Dělal jsem to interview tak dávno a nemyslel jsem si, že to někdo bude ještě vědět a zajímat se o to. Jak tvrdím, neřekl jsem o ní nic špatného, takže doufám, že to nějak nezkazí naši naději zahrát si jednou na Ozzfestu, haha.
Ale pojďme zpátky k vám. Z internetových stránek vím, že v současné době probíhá vaše turné po Státech. Jak vaše koncertování vypadá? Jste spokojeni s návštěvou fanoušků a zájmem o vás?
Naprosto spokojeni, každý další koncert je větší a lepší a my jsme nedočkaví, aby bylo naše živé hraní fofrem natočeno. Máme velkou podporu ze strany vydavatele a budeme koncertovat dokud nás nebudou mít lidi plný zuby, haha.
Co ohledně koncertování chystáte do budoucna? Neláká vás třeba Evropa, nemáte chuť podívat se na „starý kontinent“ a ukázat nám tady, jak vaše hudba zní živě?
Já rozhodně toužím jet do Evropy, v podstatě je to jeden z mých největších osobních cílů. Nicméně to všechno závisí na vydavateli a na tom jestli to budou chtít oni. Naše deska si doposud stojí docela dobře, takže šance tu určitě je.
Co vaše ambice a plány do budoucna, máte nějaké cíle, které toužíte v hudbě dosáhnout?
Jak jsem právě řekl, moc toužím jet hrát do Evropy a také Japonska. Rád bych viděl naše klipy v televizi. Kromě těchto věcí už jsme dosáhli mnohem větších cílů než jaké jsem si kdy s touto skupinou dával.
Díky za rozhovor a přeju hodně kladných ohlasů na vaši hudbu. Máš na závěr nějaký vzkaz pro naše čtenáře?
Díky moc, jsme rádi za interview. Koukněte na www.intothemoat.com. Mějte se.
Návrat po šestnácti letech. Navíc víceméně autorská deska Roberta Smitha. Navazují na nejlepší kousky své diskografie a současně se zbytečně neopakují. Poslouchám to poslední dva týdny a moje dojmy stále rostou.
Bilanční a v rámci možností i moderní album zároveň. Typičtí BODY COUNT místy výrazně oživení působením hostů. Album sotva překvapí něčím neotřelým, ale dá se mu odolávat jen do prvního výkřiku "madafaká". Pak už je to zase všechno zpátky v 90's.
Faust a spol. tentokrát více přitlačili na pilu a natočili o poznání méně přátelskou desku. Více black metalu a méně zjemňujících prvků. I tak je materiál pěkně diversifikovaný, jen je méně přístupný a chybí mu ona zpěvnost, vzletnost a naléhavost.
Čistý death/doom. Špinavý, jeskynním marastem až po krk nasáklý. Ale také spíše jednoduchý, držící se jako klíště žánrových standardů bez nejmenší ochoty alespoň základně experimentovat. Co mu však nechybí, je tolik potřebná neotesanost a hrubozrnnost.
Nejvíce přístupná deska GAEREA. Portugalci sice stále preferují rychlá tempa, ale materiál zároveň různě zahlazují, kudrnatí a zjemňují. A vesele do něj integrují jeden post-metalový prvek za druhým. Black metal pro masy, nicméně velmi pěkně složený.
(Raw) blackmetalový projekt z pokojíčku se vším všudy. Tentokrát za materiálem stojí osoba pohlaví něžného. Slyším za tím trochu SATANIC WARMASTER, SARGEIST, ORDER OF NOSFERAT a nebo také WINTER LANTERN. Jednoduchá, leč dobře poslouchatelná deska.
Debutové album hardcore kapely, která je složena ze členů ve svém žánru vyhlášených švédských skupin OUTLAST a VICTIMS. Dvacet minut nekompromisního nátěru brousícího až do oblasti crustu.